Loupak.cz - Vtipy

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: „Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu...”
„Proboha! Co jste dělali?”
„Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek.”

„Pánečku,” vydechne děda na nádraží, když spatří detailně zpracovaný grafit přes celý vagón. „Ti sprejeři ale musí být rychlí, když tohle stihnou za jízdy!”

Jeden pán stojí na kraji bazénu a volá: „To není možný!”
Po pěti minutách znova: „To není možný!”
Když už tak volá asi po šesté, přijde k němu plavčík a ptá se ho, co se děje.
„Pane plavčíku, tomu nebudete věřit. Moje žena se teprve včera naučila plavat, a dnes už plave pod vodou půl hodiny...”

Plavou dva muži v moři a jeden říká: „Podívej, co to tu plave. Deset bójí svázaných k sobě!”
Druhý plavec se domnívá: „To bude asi ten desetiboj.”

„Umíte plavat?”
„Ano.”
„A kde jste se to naučil?”
„Ve vodě.”

stojí pán u okínka na nádraží a říka HO HO HO HO HO HO a pán z okínka říka,kam to bude pane Hodonín a pán na to HO HO HO HO HO HOVNO já pojedu až zítra :)

Průvodce v katakombách: „Tady kolem je pohřbeno již 945 lidí a nebožtíků stále přibývá...!”

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

Zastaví důstojník nachmeleného námořníka a napomíná ho: „Jak to chodíte? Vždyť máte čepici obráceně!”
„To nevadí, já se za chvíli budu zase vracet!”

Na zaoceánské lodi zemře námořník, pochovávají jej do moře a protože nemají zátěž, přiváží mu k nohám pytel s uhlím.
„To jsem nevěděl, že do pekla si musíte brát i uhlí,” komentuje jeden z cestujících.